Jak jsem přepral skina

Před pár lety, někdy na začátku hormonální terapie, jsem se dvěma kamarádkami, Hankou a Ájou, vyrazil do jistého klubu v Berouně. Chtěli jsme tam strávit příjemný večer u sklenky vína a porozprávět, jak se vede.

Sotva jsme se octli před klubem, vylezl ze dveří dvoumetrový vyholený hromotluk. Zmerčil nás všechny tři a byl viditelně potěšen, že má před sebou tři děvčátka (!). Vypadlo z něj něco jako "Jéé, holkyyy, holky..." a už se k nám hrnul. Áju minul, Hanka se mu obratně vyhnula, ale já už uhnout nestihl. Holohlavec mě paží chytil kolem krku a s úmyslem se tulit mi začal hrabat do vlasů (jako "rocker" jsem si dlouhé vlasy nechal).

Jakmile jsem ucítil cizí tlapu ve svých vlasech, vzkypěla ve mě žluč. Jako malý jsem nikdy nedostal po papuli, takže mě vůbec nenapadlo, že teď bych po hubě dostat mohl. Rozčílil jsem se tak, že jsem na něj začal ječet a zároveň ho tlouct svou miniaturní pěstičkou, kam až jsem dosáhl. Skina zjevně překvapilo, že na něj začal dorážet takový trpaslík. Než se rozmyslel, jestli si to se mnou nějak nespletl a jestli mi třeba nemá jednu vrazit, podařilo se mi ho za hrozného řvaní ťuknout do čela, kopnout do holeně a vysmeknout se mu. Pak jsem se otočil a pokračoval v cestě ke dveřím do klubu. Hromotluk nereagoval. Hanka i Ája na mě koukaly jak na zjevení a říkaly, že jsem se asi zbláznil, vždyť nejsme ještě ani uvnitř a já už se tu poperu...

Uvnitř jsme si sedli ke stolu a já začal přemýšlet, zda si nemám dát na uklidněnou panáka. Než jsme probrali můj zápasnický výkon před klubem, ukázal se skin uvnitř a hned si to namířil k našemu stolu. Usoudil totiž, že venku místo holky chytil kluka a tak že mi za ten kopanec půjde dát přes hubu.

Přišel až ke mně a povídá: "Pojď ven!"

Pochopil jsem, že je zle. Zatvářil jsem se co nejklidněji a odpověděl jsem mu: "Nepudu!"

Skin se nedal: "Pojď ven!"

Také jsem vedl svou: "Nepudu!"

Skin byl ten večer naštěstí hodně z formy a ani mu to moc nemyslelo: "Řikám, pojď ven."

Udržel jsem klidný výraz a trval na svém: "Já s tebou nikam nejdu."

V tom se vložila do hry geniální Hanka. Otočila se na holohlavce a povídá: "Hele, ty se budeš prát s holkou???"

Skinhead znejistěl. Kouknul se na Hanku, pak na mě a zeptal se Hanky: "Tohle že je holka?"

V tu ránu ze mě byla učiněná Mona Lisa. Všichni přítomní začali souhlasně přikyvovat: "Jo, jasně. To je holka."

Skinovi to začalo šrotovat v makovici. Chvilku se na mě koukal a zeptal se tentokrát mě: "A opravdu seš holka?"

Co teď? Pokusil jsem se vyčarovat úsměv a jal jsem se souhlasně přikyvovat. Dvoumetrový kolos byl zjevně zmaten. Opět se tedy otočil na Hanku a ve snaze se dobrat nějakého rozuzlení se ptal znova: "A opravdu je to holka?"

"Jo, fakt. Je to holka."

Dal jsem si nohu přes nohu.

Skinhead chvilku čuměl, ale místo aby se měl k odchodu, se znova začal ptát jednoho po druhém, co že jsem vlastně zač. Zdálo se, že ujišťování o mém pohlaví nebude mít hned tak konec. Rozhodl jsem se proto k činu: když narovnám záda, tak ta ostuda na hrudníku přece musí být vidět! Skin mě nezbije a půjde pryč.

Tak jsem se tedy zvedl ze židle a odložil si džínovou bundu. Ta se mi svezla po ramenou na židli a protože jsem si nebyl jist, zda je to přes svetr dostatečně jasné, rozhodl jsem se sundat si i ten svetr.

Jenže... jak jsem si sundaval svetr přes hlavu, došlo na nečekaný malér. Aniž bych si toho v první chvíli všiml, zachytilo se mi o ten svetr i tričko, takže jsem nic zlého netuše předvedl skinovi striptýz, na který asi do smrti nezapomene - z pod toho trička na něj naprosto nečekaně zamečelo cosi, co bych jaktěživ nikomu neukázal.

Pohled na moje poprsí skina úplně paralyzoval. Já jsem si se svetrem přes hlavu uvědomil, že jsem to přehnal. Než jsem se stihl upravit, skina veškerá chuť k boji přešla - otočil se a upaloval pryč a utíkal asi hodně daleko, protože se ten večer v onom klubu už neukázal.

Sednul jsem si zpátky na židli a bylo mi jasné, že jsem měl víc štěstí než rozumu. Kamarádky se smíchy div neválely po podlaze, jaký jsem udatný Jura, takže mi hned poslaly za odměnu fernet na nervy. Toho panáka jsem s povděkem přijal, nakonec těch panáčků bylo několik a od té doby do toho klubu raději nechodím.

P.S. Od operace mě Hanka příležitostně upozorňuje na to, že už nemám čím bojovat se skinheady.